Všechna školení -50 %. Jen do konce září!
Mnoho dospělých vnímá hněv jako něco negativního. Ve skutečnosti je to přirozená a nezbytná emoce. U dětí signalizuje například nenaplněné potřeby, porušení osobních hranic nebo frustraci. Hněv nás mobilizuje k akci – k obraně vlastních práv nebo hledání jiných řešení.
Úkolem dospělých není hněv potlačovat, ale naučit dítě, jak tuto emoci rozpoznat, pojmenovat a bezpečně vyjádřit. To je základ pro zdravou emoční regulaci v dospělosti.
Agresivní chování u malých dětí často vychází z bezmoci. Dítě ještě nedokáže přesně pojmenovat své pocity a frustraci, a proto sahá k jednání – křik, bouchání, strkání, házení věcmi.
Příčiny agresivního chování mohou být různé:
frustrace – dítě něco chce, ale neví jak to získat,
snaha upoutat pozornost,
stres nebo pocit ohrožení,
napodobování dospělých nebo vrstevníků.
Reakce dospělého by měla být klidná a důsledná. Zároveň je důležité ukázat dítěti alternativní způsoby, jak emoce zvládat.
Hněv je emoce. Agrese je jednání. Dítě má právo cítit hněv, ale nemá právo ubližovat druhým. Pedagog by měl jasně nastavovat hranice:
„Vidím, že jsi rozzlobený. Ale nemohu dovolit, aby ses pral. Můžeš o tom říct nebo si to zakřičet do polštáře.“
Tímto způsobem nepřijímáme agresi, ale zároveň dáváme prostor pro emoce.
Zachovejte klid – nekřičte, i když dítě křičí.
Zastavte chování – chraňte dítě i skupinu, používejte jasné výrazy: „Stop! Bolí to.“
Pojmenujte emoci – „Vidím, že tě to rozzlobilo, protože sis chtěl ještě hrát.“
Nabídněte alternativu – třeba bouchání do polštáře, výkřik do plyšáka, společná dechová cvičení.
Zaveďte přirozené důsledky – bez trestání. Dítě, které rozlije vodu, ji samo utírá. Když někoho uhodí – učí se omluvit.
Nevhodná slova jsou častým výchovným problémem. Děti je často používají pro zábavu nebo testování hranic. Někdy z frustrace.
Nepropadejte panice – první „sprosté slovo“ klidně ignorujte.
Vysvětlete – proč jsou některá slova zraňující a nevhodná.
Stanovte pravidla – a pokud se porušují, uplatněte přirozený důsledek (např. chvilková pauza).
Oceňujte pozitivní projevy – chvalte za pěkné vyjadřování, učte nová slova.
Spolupráce s rodiči je pro výchovu klíčová. Někdy se však pedagog setká spíše s kritikou, popíráním problému nebo agresivním postojem.
Osvědčují se tři zásady:
Mluvte o dítěti, ne o vině rodiče – držte se faktů a konkrétních situací.
Zdůrazněte společný cíl – vždy jde o blaho dítěte.
Ukažte empatii a respekt – rodič může být nejistý nebo zraněný. Klidný rozhovor otevírá cestu ke spolupráci.
Vyhněte se nálepkování („Vaše dítě je nezvladatelné“) a rozhovorům mezi dveřmi. Vytvořte bezpečné prostředí a začněte pozitivem – například oceněním silných stránek dítěte.
Náročným situacím v mateřské škole se nevyhneme, ale lze se na ně připravit. Dětský hněv je důležitý signál – ne nepřítel. Agresi je třeba důsledně zastavit, vulgarismy využít jako příležitost k výuce pravidel. Klíčem je důslednost, empatie a dialog – jak s dětmi, tak s rodiči. Tyto tři pilíře tvoří bezpečné prostředí, ve kterém se děti učí zvládat emoce a vytvářet zdravé vztahy – a pedagog se cítí podpořený a jistý ve své roli.
