Všechna školení -50 %. Jen do konce září!
Asertivita znamená otevřeně a jasně vyjadřovat své potřeby, názory a pocity – a zároveň respektovat hranice druhého člověka. Nejde o agresi, ani o pasivní ústupky. Jde o rovnováhu – hájíte svá práva (např. právo rozhodovat, odmítnout, být respektován), ale neporušujete práva žáka nebo rodiče. V praxi asertivita spojuje dvě klíčové věci: srozumitelnost (říkám, co potřebuji) a vstřícnost (dělám to s respektem).
Učíte se vyvažovat různé role. Žáci, rodiče, kolegové, vedení – každý má jiná očekávání. Asertivita vám pomáhá udržet směr i v tlaku zvenčí.
Předcházíte skryté frustraci. Neustálé přizpůsobování „kvůli klidu“ často končí výbuchem. Asertivita vám umožňuje klidně hájit svůj názor – a když vás někdo přesvědčí dobrými argumenty, změnit ho bez ztráty důstojnosti.
Budujete autoritu. Důslednost, jasné hranice a srozumitelné pravidla zvyšují vaši důvěryhodnost. Například tím, že dodržujete časy konzultací nebo způsob komunikace, který jste nastavili.
Určete přesné časy konzultací a dodržujte je (např. středa 15:00–16:30).
Neodpovídejte na zprávy nonstop – víkendy jsou váš volný čas.
Neposkytujte soukromé číslo – využívejte oficiální komunikační kanály.
Vyhýbejte se nálepkování („vždycky“, „nikdy“), výhrůžkám nebo sarkasmu. Odkazujte se na konkrétní chování, popište, jaký má dopad, a co očekáváte dál. To je základ klidné a férové komunikace.
Místo „Ty zase…“ řekněte:
„Když [konkrétní situace], cítím [emoce], potřebuji [potřeba], prosím tě o [konkrétní akci].“
Doplňte parafrází a ujištěním, že druhému rozumíte. Tento „žirafí jazyk“ (na rozdíl od „šakalího“) snižuje napětí a podporuje porozumění.
Dítě má právo cítit vztek nebo stud, když slyší kritiku. Vaší rolí je vytvořit bezpečný prostor pro rozhovor – klidný tón, rozhovor bez přítomnosti ostatních, žádná ironie. Jste důslední, ale neponižujete.
Jasná pravidla komunikace + jejich dodržování = předvídatelnost a klid v relacích. To je základ spolupráce s žákem i rodičem.
Jak říct „ne“:
Začněte přímým „ne“.
Uveďte krátký důvod (bez omluv).
Pokud je to možné, navrhněte alternativu nebo jiný termín.
Příklady:
Žákovi: „Dnes o přestávce to nepůjde. Domluvíme se na středu v 15:10.“
Rodiči: „O studijních výsledcích nemluvím po telefonu. Ráda vás uvidím ve středu mezi 15:00 a 16:30.“
Kritika ve škole má smysl jen tehdy, když podporuje rozvoj žáka – nikoliv když snižuje jeho sebevědomí. Učitel by měl poskytovat zpětnou vazbu věcně a s respektem, zároveň dát najevo, že věří ve schopnosti dítěte.
Místo a tón: soukromý rozhovor, klidný hlas.
Konkrétnost: odkaz na konkrétní chování, ne na osobnost.
Jednorázová zpětná vazba: neopakujte se donekonečna.
Očekávání: „Příště prosím, aby ses připravil na test…“
Uznání emocí: „Rozumím, že je pro tebe těžké to slyšet.“
Kritika je běžnou součástí učitelské profese – bez ohledu na zkušenosti. Klíčem je nevnímat ji jako útok, ale jako šanci na zlepšení a posílení vztahů.
Vyslechněte kritiku do konce.
Místo obrany se ptejte na upřesnění: „Chápu to správně, že…?“
Neodvádějte pozornost vtipem nebo změnou tématu.
Dejte si čas na přemýšlení a vraťte se s reakcí nebo návrhem.
Konzistence mezi slovy a činy a schopnost držet se nastavených pravidel. Srozumitelná pravidla, předvídatelnost a vysvětlení „proč“ vedou k tomu, že žáci lépe spolupracují – a rodiče snadněji přijímají vaše rozhodnutí.
